Teorie úlohy: měření fyzikální veličiny je vždy zatíženo chybami.
Chyby dělíme na:systematické – vznikají nedokonalostí měřidel, použitými metodami, vlivem vnějších podmínek
hrubé – nepozorností nebo omylem pozorovatele
náhodné – působením náhodných vlivů, které nelze z výsledků vyloučit.
Z existence chyb vyplývá, že skutečnou hodnotu měřené fyzikální veličiny nedovedeme přesně určit. Proto používáme následující postupy.
Součinitele smykového tření měříme na drsnoměru (tribometru) buď vodorovném nebo sklonném.Úkol 1: určit hodnotu součinitele smykového tření mezi podložkou a stěnou kvádru s největším obsahem a nejmenším obsahem.
Úkol 2: porovnat výsledky a určit zda závisí hodnota součinitele smykového tření na velikosti obsahu styčných ploch.
V první části provedeme montáž dvojzvratné páky.
Ve druhé části provedeme montáž jednozvratné páky.
Kombinujeme závaží tak, aby nastal stav rovnováhy, správně zvolené hodnoty zapisujeme do tabulky a provádíme ověření momentové věty při pokusech s pákou jednozvratnou vždy upravíme kladku tak, aby lanka byla rovnoběžná se stojanovou tyčí.
Celoživotní vzdělávání = doživotní bída
Teorie úlohy: často se dostáváme do situace, kdy určitou veličinu neměříme přímo měřícím přístrojem, ale vypočítáme ji pomocí jiných, již změřených veličin.
Pro stanovení střední hodnoty a průměrné odchylky vypočítané veličiny, používáme následující postupy.
Úvod: uvažujeme situaci , při které se těleso pohybuje po nakloněné rovině a na konec pokračuje v pohybu po vodorovné rovině. (Např. lyžař sjíždí ze svahu.)
Sledujeme pohyb kvádru po nakloněné rovině svírající s vodorovnou rovinou úhel alfa. Při určitém sklonu nakloněné roviny se kvádr po mírném postrčení pohybuje rovnoměrným pohybem. V tomto případě je třecí síla v rovnováze se složkou tíhové síly.